Thomas Merton (1915 – 1968)
Thomas Merton (1915 – 1968)

Thoma Merton patří k nejvýznamnějším náboženským autorům 20. století. Díky svému literárnímu talentu si získal uznání nejen průkopnickými díly o kontemplativní spiritualitě a snahou porozumět myšlení Dálného východu v dialogu se západní tradicí, ale také hlubokou vírou ve význam křesťanského sociálního angažmá. Zanechal po sobě mimořádně rozsáhlé dílo, které vstoupilo do dějin duchovní literatury. Pro mnohé se stalo inspirací a pro některé i podnětem k obrácení. Nabízíme výběr z jeho nejhlubších myšlenek.

1. Věřit v utrpení - to je projev pýchy; ale trpět a zároveň věřit v Boha - to je čin pokory.
Pýcha nám může namlouvat, že máme dost síly snášet utrpení, protože jsme „dobří“. Pokora však připomíná, že utrpení je zlem, které můžeme v životě očekávat, protože zranitelnost je součástí naší lidské přirozenosti.

2. Přijímáme-li smrt ve víře a celý náš život je zaměřen na darování sebe samých, takže jej nakonec s radostí a dobrovolně vložíme do Božích rukou, pak se smrt stává naplněním života.

3. Naše slabost nám otevřela nebe, protože na nás přivolala Boží milosrdenství a získala nám jeho lásku.

4. Lenost a zbabělost jsou dva největší nepřátelé duchovního života.

5. Některých vrcholů lze dosáhnout jen společně.

6. Svatý není člověk, který přijímá utrpení proto, že je má rád, nebo ho veřejně vyzdvihuje, aby za to získal odměnu. Svatý utrpení nenávidí stejně jako my, ale miluje Krista natolik - i když jej nemůže vidět -, že dovolí, aby byla tato láska zkoušena každým druhem bolesti.

7. Závist a nenávist by chtěly probodnout našeho bližního mečem; jeho ostří jej však může zasáhnout až poté, co projde naším vlastním tělem.

8. Budeš-li trvat na tom, že chceš být někým, kým nejsi, neprojevuješ pokoru. Je to jako tvrdit, že víš lépe než Bůh, kým jsi a kým máš být. Jak můžeš dojít do cíle své cesty, když jdeš směrem k cizímu městu?
Svatost druhého člověka nikdy nebude tvá; je třeba pokory, aby člověk pracoval na vlastním spáse v temnotě, v níž je před Bohem absolutně sám.

9. Někteří lidé věří v samostatnou hodnotu a moc utrpení. Tato víra je však iluzí. Utrpení nemá samo o sobě žádnou hodnotu. Má ji pouze jako zkouška víry.

10. Jediný možný způsob života je žít ve světě prodchnutém Boží přítomností a Boží skutečností.