Duchovní prostor

Jan Křtitel je jednou z nejvýraznějších postav Nového zákona – prorokem, který odvážně pojmenovává hřích, hlásá odpuštění a připravuje lid k přijetí Krista. Jeho život a odkaz však přesahují pouhou biblickou roli: inspiroval hudbu, malířství a kulturní tradici po staletí.

„Čím je někdo inteligentnější, tím více v sobě má strachů. A jen lidé zbavení inteligence jsou od strachů zcela osvobozeni. Ale existuje ještě jiná teze, že opravdu inteligentní lidé mají v sobě odvahu být, statečnost bytí. To je velmi krásné. Statečnost bytí.“
 

Když se mluví o svatém Augustinovi (354–430), biskupovi z Hippony a jednom z nejvýznamnějších církevních otců, většině lidí se vybaví především jeho Vyznání a myšlenka neklidného srdce, které nachází odpočinutí teprve v Bohu. Přitom jeho životopis ukazuje, že šlo o člověka s velmi složitou a nejednoznačnou minulostí-mladého člověka, který dlouho hledal smysl života a pravdu, než se odhodlal ke skutečné vnitřní proměně.

Svatý Augustin patří mezi nejvlivnější postavy křesťanských dějin. Jeho životní příběh bývá označován jako „drama hledání“. Než se stal biskupem a učitelem církve, vedl spíše bouřlivý a světský život. Obrat přišel až po letech vnitřního zápasu, k němuž významně přispěla i vytrvalá modlitba jeho matky Moniky. Augustin pak postupně objevil Boha jako zdroj smyslu a pravdy, což vyústilo v jeho obrácení a odevzdání celého života Kristu.

Postava svaté Moniky († 387), matky svatého Augustina, představuje v dějinách spirituality i teologie jedinečný příklad spojení každodenní mateřské péče s hlubokou vírou a teologickým významem. Augustin ji ve svých Vyznáních i dalších spisech představuje nejen jako matku, ale především jako první obraz církve – církve očišťované, modlící se a stále putující k Bohu. Tento článek se zaměřuje na analýzu toho, co Augustin své matce vděčil, a jakým způsobem její životní svědectví ovlivnilo jeho vlastní duchovní zrání a teologickou reflexi.

Když se na chvíli zastavíme a zadíváme se na naše životy, vyvstává před námi jejich křehkost i krátkost. Žalmista prosí: „Nauč nás počítat naše dny, ať získáme moudré srdce“ (Žl 90,12). Každý den je dar z Božích rukou – a proto stojí za to, abychom ho nepromarnili, ale žili s radostí, smyslem a nadějí.

Každý člověk touží po vztazích, které jsou hluboké, stabilní a dávají pocit bezpečí i radosti. Psychologie i křesťanská tradice nabízejí cenné podněty, jak takové vztahy vědomě rozvíjet. Devět principů představených níže ukazuje, že moderní vědecké poznatky
a biblická moudrost se vzájemně doplňují a vedou k témuž cíli: ke zdravým a naplněným vztahům.

Jedním z nejhlubších tajemství křesťanské teologie je jednota Boží spravedlnosti a milosrdenství. Tato dvě Boží přirozená vlastnosti se z lidského hlediska mohou jevit jako protikladné: zatímco spravedlnost předpokládá trest za provinění, milosrdenství se jeví jako jeho zmírnění či dokonce zrušení.

Umělá inteligence (AI), která se v posledních letech dostala do popředí technologického vývoje, je mnohými odborníky považována za klíčový impuls čtvrté průmyslové revoluce. Jaký dopad má tento fenomén na naši morálku a etické uvažování?

Kniha Jób jako reflexe nespravedlivého utrpení

Kniha Jób patří k nejhlubším textům starověké literatury a po staletí oslovuje ty, kdo zápasí s otázkou smyslu utrpení nevinných. Jób – spravedlivý, přesto postižený katastrofami – se stává symbolem lidské bolesti, duchovního zápasu i hranic teologických představ o Bohu a spravedlnosti.

Aristotelés, jeden z nejvlivnějších myslitelů starověkého Řecka, zanechal hluboký otisk v dějinách filozofie, logiky, etiky i politiky. Jeho úvahy o smyslu života a lidském štěstí jsou aktuální i po více než dvou tisíciletích. Mezi jeho nejdůležitější příspěvky patří koncepce eudaimonie – stavu vnitřního naplnění a životní realizace, který přesahuje běžné pojetí štěstí jako příjemného pocitu.

Známe jejich jména – Šimon, Jakub, Jan, Ondřej, Filip, Bartoloměj, Matouš, Tomáš, Jakub Alféův, Šimon Zélóta, Juda Tadeáš a nakonec Jidáš. Mnohé z nich známe spíše z legend než z historických svědectví, některé pod přezdívkami, jiné se v různých evangeliích objevují s jiným označením.

Sv. Jeroným († 420) patří k nejvýznamnějším postavám patristické doby. Vynikal bystrým intelektem, brilantní rétorikou a nekompromisní oddaností pravdě – což mu vyneslo obdiv, ale také četné odpůrce. Jeho zásadní přínos spočívá v překladu celé Bible z hebrejštiny a řečtiny do latiny. Tento překlad, známý jako Vulgáta, byl po staletí základním biblickým textem západního křesťanstva a na Tridentském koncilu (1546) byl oficiálně uznán jako inspirované Písmo.

Svět kolem nás je plný pesimistických hlasů. Mnozí nám namlouvají, že život nestojí za nic, že je jen sérií neštěstí a selhání. Zpochybňují, proč se snažit, proč růst, proč být lepší.
A přesto – existují lidé, kteří jako by navzdory všemu zářili vnitřním světlem. Nepředstírají, že je jejich život dokonalý, ale přesto působí vyrovnaně, vděčně a klidně. Co je jejich tajemstvím? Co dělají jinak?

Možná ne tolik to, co dělají, jako spíš čemu se záměrně vyhýbají.

Ježíš jako brána k autentickým vztahům

Evangelijní metafora Ježíše jako brány (Jan 10,9) poskytuje klíčový vhled do dynamiky mezilidských vztahů. Ježíš zde není pouze prostředníkem, ale strukturujícím prvkem, který umožňuje zdravé propojení s druhými.

V dnešní technicky vyspělé, ale paradoxně čím dál izolovanější společnosti mnoho lidí zoufale hledá svou identitu. Sebepoznání se stalo obrovskou investicí času, energie i peněz. Jungovy archetypy nám pomáhají proniknout do hlubších vrstev osobnosti, psychologické testy jako Myers-Briggs či Enneagram nabízejí strukturovanější pohled na naše chování. Populární kultura nás zaplavuje horoskopy, semináři a workshopy slibujícími odpovědi.

Když odpouštíme, dochází v nás především ke změně způsobu myšlení, vnímání významů a postojů ve vztahu k lidem a událostem, které nás zranily, omezily nebo tížily. Obviňování, obžaloba, touha po pomstě, potřeba potrestání a požadavek na nápravu pak často ztrácejí svůj význam. Nejprve oslabují, až nakonec zcela zmizí.

Každý z nás někdy přemýšlí o modlitbě. Jak by měla vypadat? Odpovídá nám Bůh? Má vůbec smysl se modlit, když ne vždy vidíme okamžité výsledky? Pojďme se podívat na čtyři časté otázky, které si možná kladete.

Byl jedním z nejuznávanějších polských kazatelů. 17. srpna 2017 zahynul v Lepontských Alpách. Jeho tělo do dnešní doby nebylo nalezeno. 

Symbol srdce se často používá k vyjádření lásky Ježíše Krista. Někteří se však ptají, zda má v dnešní době ještě nějaký význam, píše papež na začátku své nejnovější, čtvrté encykliky. Zde je sedm myšlenek z Dilexit nos, které nám připomínají, co je skutečně důležité.