Svatý Augustin patří mezi nejvlivnější postavy křesťanských dějin. Jeho životní příběh bývá označován jako „drama hledání“. Než se stal biskupem a učitelem církve, vedl spíše bouřlivý a světský život. Obrat přišel až po letech vnitřního zápasu, k němuž významně přispěla i vytrvalá modlitba jeho matky Moniky. Augustin pak postupně objevil Boha jako zdroj smyslu a pravdy, což vyústilo v jeho obrácení a odevzdání celého života Kristu.

Vedle svých slavných děl – Vyznání nebo O Boží obci – zanechal také řadu kratších textů a modliteb. Jedna z nejznámějších, často připisovaná právě jemu, je modlitba k Duchu svatému. Její jednoduchost a hloubka oslovuje i dnešního člověka:

Dýchej ve mně, Duchu svatý, abych svatě myslel!
Pobízej mě, Duchu svatý, abych svatě jednal!
Nadchni mě, Duchu svatý, abych svatost miloval.
Posiluj mě, Duchu svatý, abych svatost ochraňoval!
Ochraňuj mě, Duchu svatý, abych svatost nikdy neztratil!

Teologický rozměr

Každá prosba vyjadřuje jeden krok duchovní cesty. Augustin ukazuje, že víra není jen věcí intelektu, ale zasahuje všechny oblasti lidské existence – myšlení, jednání, touhy, vytrvalost. Duch svatý se zde neobjevuje jako vzdálená síla, ale jako ten, kdo proměňuje člověka zevnitř a pomáhá mu růst v dobru.

Psychologický a spirituální přesah

Modlitba má i překvapivě aktuální rozměr. Může být chápána jako nástroj sebepřesahu: učí nás soustředit pozornost na to, co je podstatné, kultivovat myšlenky i emoce a posilovat odpovědnost za dobro. V době, kdy je snadné rozptýlit se množstvím podnětů, tato slova vybízejí k vnitřní integritě a k uvědomělému životu.

Inspirace pro současného člověka

Ne každý se dnes dokáže ztotožnit s klasickými formami modlitby. Přesto tato krátká slova mohou oslovit i toho, kdo se nepovažuje za věřícího. Jsou vyznáním touhy po smyslu, po čistotě myšlenek a po vytrvalosti v dobrém. Augustinův hlas tak překračuje staletí a nabízí cestu k vnitřnímu zklidnění i hlubšímu směřování.