Myšlenky sv. Jeronýma, které prohloubí tvé porozumění a úctu k Bibli

Autor slavného výroku:
„Neznalost Písma svatého je neznalost Krista,“
tuto zásadní teologickou pravdu nejen formuloval, ale také ji svým životem a dílem naplnil. V době, kdy čtení Bible nebylo běžnou praxí, výrazně přispěl k jejímu zpřístupnění širokým vrstvám věřících.

Papež Benedikt XVI. o něm řekl: „Současný Kristův učedník by se měl od tohoto světce především naučit hluboké lásce k Božímu Slovu zjevenému v Písmu svatém.“

Jeroným se narodil kolem roku 347 ve Strydonu v Dalmácii (na území dnešního Chorvatska nebo Slovinska). Po klasickém vzdělání a křtu se vydal na cestu asketického života, která ho vedla do Svaté země a následně do Říma, kde se stal sekretářem papeže Damaza. Právě tam vznikl plán na nový latinský překlad Bible, který by spojoval jazykovou přesnost s teologickou hloubkou. Po Damazově smrti odešel do Betléma, kde založil mužský a ženský klášter a hospic pro poutníky, pamětliv toho, že „Maria s Josefem nenašli místo, když přišli do Betléma“. Pokračoval zde ve své biblické práci – překládal nejen evangelia a žaltář, ale i rozsáhlé části Starého zákona. Jeho práce se stala základem Vulgáty – oficiálního latinského překladu Bible, který byl později Tridentským koncilem prohlášen za inspirovaný. Jeroným také sepsal řadu komentářů k Písmu, vyvracel hereze, vyučoval klasickou i křesťanskou kulturu a mnichy vedl k horlivému duchovnímu životu. Zemřel 30. září 420 ve své cele nedaleko betlémské jeskyně Narození.

10 inspirativních výroků sv. Jeronýma o Písmu svatém

1. „Nový zákon je skryt ve Starém a Starý je vykládán Novým.“
   – Sv. Jeroným zde anticipuje pozdější princip typologického výkladu, který chápe jednotu obou biblických částí jako Boží pedagogii v dějinách spásy.

2. „Písmo se stává srozumitelnějším těm, kdo na vlastní oči poznají Svatou zemi, navštíví archeologické pozůstatky starověkých měst a zaznamenají proměny jejich jmen.“
   – Jeroným zastával názor, že kontextualizace a historicko-geografická znalost Písma výrazně prohlubují jeho interpretaci.

3. „Ačkoli Písmo přikazuje čest a poslušnost rodičům, ten, kdo miluje své rodiče více než Krista, ztrácí vlastní duši.“
   – Zdůraznění radikální priority Krista před všemi přirozenými vazbami, v duchu Ježíšových slov (srov. Mt 10,37).

4. „Apoštol říká, že Kristus je Boží moc a Boží moudrost. Kdo nezná Písmo, nezná Krista – nezná ani jeho moc, ani jeho moudrost.“
   – Zde je Písmo představeno jako základní princip teologického poznání Boha, nikoli pouze prostředek zbožnosti.

5. „Chci být jako hospodář, který ze svého pokladu vynáší věci nové i staré. Chci vyložit Izajáše nejen jako proroka, ale také jako evangelistu a apoštola.“
   – V tomto výroku se odráží duch tvůrčí exegeze, která čte starozákonní texty ve světle Nového zákona.

6. „Tato Kniha obsahuje vše, co bylo kdy řečeno a co lze lidským jazykem vyjádřit a rozumem pochopit.“
   – Radikální teze o dostatečnosti zjevení obsaženého v Písmu, předjímající ideu „sufficiencie Scripturae“.

7. „Kdo neodmítne pokušení okamžitě, je už napůl poražen.“
   – Vzácný prakticko-morální postřeh, který upozorňuje na vnitřní duchovní bdělost jako nástroj obrany.

8. „Apoštol přikazuje: 'Proroci ať mluví dva nebo tři, ostatní ať rozsuzují.' Pokud Duch vede, vede k rozlišování i k mlčení. Pokud rozuměli tomu, co říkali, jejich slova byla plná moudrosti.“
   – Jeroným zde zdůrazňuje dynamiku rozlišování ve společenství, která je vedena Duchem, ale zároveň vyžaduje racionální kritéria.

9. „Vyhýbej se lichotkám – jsou jako nákaza duše. Nic neškodí lidské duši tak rafinovaně a zároveň nenápadně jako falešná pochvala.“
   – Etická výzva k vnitřní střízlivosti a pokoře, která je v protikladu k pokušení sebelibosti.

10. „‚Jak krásné jsou nohy toho, kdo zvěstuje radostnou novinu,‘ říká Písmo. A Bůh volá: ‚Koho pošlu? Kdo půjde k tomuto lidu?‘ A odpověď zní: ‚Zde jsem, pošli mě.‘“
    – Závěrečná vize prorockého a evangelizačního poslání, ve kterém Boží Slovo oživuje lidské povolání ke službě pravdě.