Pocit bezpečí základem psychického zdraví

Proč je pocit bezpečí základem psychického zdraví? Co nám říká polyvagální teorie

Mnoho lidí se domnívá, že psychická pohoda závisí především na tom, zda máme vyřešené problémy. Současná neurověda však ukazuje, že ještě důležitější je něco jiného – zda náš nervový systém situaci vyhodnotí jako bezpečnou.

Právě na tomto principu stojí polyvagální teorie amerického neurovědce Stephena W. Porgese. Přestože některé její neurobiologické interpretace jsou stále předmětem odborné diskuse, významně ovlivnila současné chápání traumatu, stresu, psychoterapie i krizové intervence.

Bezpečí není jen objektivní stav

Každou sekundu náš autonomní nervový systém vyhodnocuje, zda je prostředí bezpečné, nejisté nebo ohrožující. Tento proces probíhá převážně mimo naše vědomí a Stephen Porges jej označuje jako neurocepci. Nejde tedy pouze o to, zda nebezpečí skutečně existuje, ale především o to, jak jej náš organismus vyhodnotí.

Proto mohou dva lidé reagovat na stejnou situaci zcela odlišně. Jeden zůstane klidný, druhý pocítí úzkost nebo se dostane do obranného režimu. Rozdíl nespočívá ve vůli ani v charakteru, ale ve způsobu fungování nervového systému.

Tři základní reakce organismu

Polyvagální teorie popisuje tři základní autonomní stavy:

• Bezpečí a sociální zapojení – jsme klidní, dokážeme přemýšlet, komunikovat, učit se a navazovat vztahy.
• Mobilizace – aktivuje se reakce „boj nebo útěk“. Organismus mobilizuje energii k řešení hrozby.
• Imobilizace – při extrémním ohrožení může nastat ztuhnutí, bezmoc nebo psychické „odpojení“.

Tyto reakce nejsou známkou slabosti. Jsou výsledkem evoluce a představují přirozené mechanismy přežití.

Proč je bezpečí důležité pro uzdravení

Pokud se člověk dlouhodobě nachází ve stresové aktivaci, organismus upřednostňuje přežití před obnovou. Zhoršuje se regenerace, spánek, soustředění, schopnost učit se i vytvářet kvalitní mezilidské vztahy.

Naopak ve stavu bezpečí se aktivují procesy podporující regeneraci organismu, emocionální stabilitu, tvořivost, spolupráci a psychickou odolnost. Proto je vytvoření bezpečného terapeutického prostředí jedním ze základních předpokladů účinné psychoterapie.

Jak můžeme pocit bezpečí podporovat

Pocit bezpečí nevzniká pouze odstraněním všech problémů. Významnou roli hrají každodenní drobné zkušenosti, které nervovému systému poskytují signály, že svět není pouze místem ohrožení.

Pomoci může například:

• pravidelné a pomalé dýchání,
• kvalitní spánek,
• přiměřená fyzická aktivita,
• pobyt v přírodě,
• stabilní mezilidské vztahy,
• klidný tón hlasu a laskavá komunikace,
• psychoterapie nebo krizová intervence v období zvýšené zátěže.

Závěr

Moderní neurověda stále více potvrzuje, že lidské zdraví není pouze otázkou biologických procesů ani psychiky samotné. Rozhodující je také schopnost organismu rozpoznávat bezpečí a pružně přecházet mezi aktivací a zklidněním.

Právě proto dnes psychoterapie nepracuje pouze s myšlenkami a emocemi, ale stále více také s tělem, autonomním nervovým systémem a vytvářením bezpečného vztahu. Schopnost znovu prožívat bezpečí totiž představuje jeden z nejdůležitějších předpokladů psychického uzdravování i dlouhodobé odolnosti.