Poradenství a psychoterapie

V každodenním životě máme často tendenci přenášet odpovědnost za své emoce na druhé. Kolikrát jsme už slyšeli – nebo sami pronesli – věty jako: „Ty mě vytáčíš,“ „Kvůli tobě je mi smutno,“ „To tys mě rozplakal/a.“ Taková vyjádření však ve skutečnosti zamlžují základní psychologickou pravdu: emoce, které prožíváme, vznikají v nás – ne v druhém člověku.

Temperament není ani dobrý, ani špatný

Slovo temperament pochází z latinského temperamentum – míra, rovnováha nezbytná k dosažení zdraví a spokojenosti. Temperament je soubor relativně stálých, dědičných, geneticky podmíněných vlastností, které se projevují už v prvním roce života.

Perfekcionismus se může jevit jako pozitivní vlastnost, ale je tomu skutečně tak? Příliš vysoké nároky na sebe často vedou ke stresu, vyhoření a vážným psychickým problémům. Co je perfekcionismus a jak se s nezdravou snahou o dokonalost vypořádat?

To, co si o sobě myslíme, ovlivňuje naše pocity a chování – včetně rozhodnutí, která děláme, a vztahů, do kterých vstupujeme. Myšlenky hrají zásadní roli v tom, co se bude v našem životě dít. Existuje úzký vztah mezi myšlenkami, emocemi a chováním. To, co se v našem životě děje, je do značné míry ovlivněno tím, jak sami sebe vnímáme. Ať už jsou naše stereotypní myšlenky pozitivní či negativní, podmiňují to, co se s námi dále děje.

Od raného dětství se učíme písmena, pravidla gramatiky, nová slova a jejich významy. Když však vstoupíme do dospělého života a navazujeme manželské či jiné vztahy (ve škole, v práci, mezi přáteli), může nás bolestně zasáhnout poznání, že neumíme skutečně komunikovat. Ačkoli umíme mluvit a slyšíme sdělení druhých, často máme problém vytvářet trvalé a šťastné vztahy. Toto zjištění nás může vést na zajímavou, i když náročnou cestu změny, nebo nás může uvrhnout do života plného marnosti a frustrace. Je jen na nás, jak s tímto poznáním o svých nedostatečných komunikačních dovednostech naložíme.

Slova, která slyšíme nebo říkáme, vytvářejí atmosféru v prostředích, kde žijeme svůj život (doma, v práci, při kulturních a duchovních aktivitách, ve volném čase nebo při sportu). Tato slova utvářejí i našeho „vnitřního vypravěče“, tedy skrytý hlas, který nám může pomoci dosáhnout velkých cílů, ale stejně tak nás může brzdit, když nás kritizuje a neguje naše činy.

Logoterapie je součástí humanistické psychoterapie. Zakladatelem tohoto směru je rakouský neurolog a psychiatr Viktor Emanuel Frankl (1905–1997). Během svého pobytu v koncentračním táboře si povšiml, že vězni s pevnou motivací k životu dokázali lépe zvládnout náročné podmínky. Naopak ti, kteří ztratili smysl života, často brzy zemřeli.

Lidská psychika má přirozené obranné mechanismy, které člověku pomáhají vyrovnávat se s náročnými (mezními) životními situacemi.